Wej-chaj (Weihai Shi)
Wej-chaj (, pchin-jinem Wēihǎi) je městská prefektura v Čínské lidové republice, kde patří k provincii Šan-tung. Je nejvýchodnější prefekturou provincie a město je významným mořským přístavem. V letech 1898 až 1939 se jednalo o britskou kolonii zvanou Weihai Garrison či Port Edward. Coby kolonie se ovšem Wej-chaj nerozvíjel podobným způsobem jako Hongkong, protože okolní šantungský poloostrov spadal do sféry vlivu Německa a tak byl Wej-chaj důležitý spíš jako námořní základna, která byla protiváhou ruské přítomnosti ve 130 kilometrů vzdáleném Port Arthuru.
Prefektura sousedí na západě s Jen-tchajem a ze zbylých směrů ji omývá Žluté moře. Celá prefektura má rozlohu 5 436 čtverečních kilometrů a v roce 2010 v ní žily necelé tři miliony obyvatel.
Ve Wej-chaji je jeden z kampusů Šantungské univerzity.
* ?? Soči, Rusko (1996)
* ?? Súsa, Tunisko (2007)
* ?? Ube, Japonsko (1992)
Prefektura sousedí na západě s Jen-tchajem a ze zbylých směrů ji omývá Žluté moře. Celá prefektura má rozlohu 5 436 čtverečních kilometrů a v roce 2010 v ní žily necelé tři miliony obyvatel.
Ve Wej-chaji je jeden z kampusů Šantungské univerzity.
* ?? Soči, Rusko (1996)
* ?? Súsa, Tunisko (2007)
* ?? Ube, Japonsko (1992)
Mapa - Wej-chaj (Weihai Shi)
Mapa
Státní území - Čína
Vlajka Čínské lidové republiky |
Čínská civilizace, rozvíjející se původně v úrodném povodí Žluté řeky ve Velké čínské nížině, patří k nejstarším na světě. Byť jsou její počátky zahaleny v mlze legend, obvykle se umisťují do období 2000 let př. n. l. Čínský stát několikrát v dějinách zmohutněl, byl rozbit, a pak se znovu sjednotil. Ve fázích vzmachu byla Čína vždy přední světovou ekonomickou mocností, mimo jiné díky proslulé Hedvábné stezce, a také místem rozvoje vědy a technologií - lze jí připsat vynález kompasu, papíru, střelného prachu či knihtisku. 19. století bylo pro Čínu ovšem dobou stagnace, opožděného pronikání rysů moderní civilizace i ponížení mocenského. To vedlo v roce 1912 k pádu tisíciletého monarchického systému a vzniku republiky, jejíž modernizační snahy byly však zabrzděny občanskou válkou mezi nacionalisty a komunisty (od 1927) a agresí Japonska (od 1937). V roce 1949 nakonec zemi, až na malý ostrov Tchaj-wan, ovládli komunisté. Vytvořili totalitní systém s centrálně řízenou ekonomikou. Řada společenských a ekonomických experimentů, jež vyvrcholila tzv. kulturní revolucí, vedla však jen ke stagnaci, byť Čína dosáhla jistých úspěchů diplomatických (od roku 1971 se stala stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta, když bylo toto postavení odepřeno Čínské republice čili Tchaj-wanu) a vojenských (vstup mezi jaderné velmoci). Skutečný rozmach však přinesly až ekonomické reformy Teng Siao-pchinga započaté roku 1978, které v Číně zavedly volný trh. Zahájily období bezprecedentního ekonomického růstu. S tím šel ruku v ruce růst geopolitického vlivu a zisk statusu supervelmoci. Trauma velmocenského ponížení z 19. století bylo symbolicky překonáno i tím, když Čína dostala pod svoji kontrolu poslední evropské kolonie na svém území, tedy Hongkong a Macao. Vznáší nárok i na ostrov Tchaj-wan a několik dalších menších území, tyto oblasti jsou však spravovány vládou Čínské republiky, která prozatím ale nechce být samostatným státem a formálně si nadále činí nárok na vládu v celé Číně. Ačkoli reformy Čínu velmi přiblížily západnímu ekonomickému modelu a životnímu stylu, v oblasti politické si uchovává systém vlády jedné strany a rysy diktatury.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
CNY | Čínský jüan (Renminbi) | Â¥ or å…ƒ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
UG | Ujgurština (Uighur language) |
ZA | Čuangština (Zhuang language) |
ZH | Čínština (Chinese language) |